(...) Válka viděná očima obyčejných lidí dostává zcela jiný rozměr, než jak je nám předkládán prostřednictvím médií. Zjišťujeme, že obyčejným lidem nezaleží ani tak na tom, kdo vyhraje nebo prohraje v pro ně nesmyslné válce, vyvolané střetem mocenských zájmů. Jejich starostí je především to, jak a čím nakrmit děti, kde sehnat pitnou vodu a jak přežít neustálé bombardování.

(...) A tak když vyčerpaná Aluminiová královna Dugujevová říká, že si dokáže představit, že se jednou večer prostě rozhodne už tři kilometry k pumpě pro vodu nejít a nechá plakat své děti žízní, je zřejmé, že nic silnějšího v dané chvíli už říci nelze. Láska k dětem má ale většinou přesné hranice. Je to láska výhradně k vlastním dětem. Fascinuje nás nezměrnou obětavostí a zároveň děsí živočišností, která ji omezuje jen na "ty moje". Na soucítění a zájem o ostatní už se zkrátka nedostává sil. Právě o této nucené ztrátě lidskosti celá kniha je.