Kam zmizel zlatý poklad republiky

Knihu jsem přečetl a mohu jenom doporučit. Je to strhující čtení, napínavé, a taky hodně deprimující, které člověka určitě obohatí o další vědomosti, ale hlavně důležité souvislosti. Kniha zpřístupňuje archívní materiály, ke kterým se jen tak snadno nedostanete. Přečíst tuto knihu je nepochybně přínosem. Názor na její pravdivost a relevantnost určitých tezí si poté může učinit každý sám. K předchozí recenzi: Autor knihy historii určitě zná. Nosným motivem knihy není to, že naše vláda musela spojencům platit i ty ponožky (i za ty kteří padli). Je naprosto příznačné vyjadřovat se k věcem, jež jsem nečetl. Opravdu nechápu, kde se bere to sebevědomí některých znalců. O tom co je nebo není normální, lze často reálně pochybovat. Už to tak vypadá, že lidem někdy uniká původní význam slov. Potom samozřejmě člověk naráží na limity myslet jinak, svobodně, kriticky, atd. Protože myslíme ve svém jazyce, nutně nás tento nedostatek musí omezovat. Je tedy normální platit za ponožky padlých? Je normální platit za ponožky našich bojujících přeživších vojáků, kteří bránili cizí zemi? Co vše je normální? A co vše musí člověk vědět aby mohl posoudit tu tzv. normálnost? Neměla by spíše otázka znít: Je morální ... ? Na to si musí každý odpovědět sám.

Knihu jsem nečetl, ale musím se vyjádřit k naprosto zavádějícímu tvrzení, jak jsme 'museli spojencům platit každou ponožku' a jak vlastně byli ti spojenci 'špatní.' Pan autor nezná mezinárodní právo ani historii, ale musím ho ujistit, že podobný přístup je naprosto normální. I u států, které jsou spojenci se primárně předpokládá, že si svou armádu financuje každý sám. Samozřejmě, jsou různé půjčky, jejichž větší či menší část lze odpustit, nebo třeba i půjčování zbraní (lend lease) ale princip zůstává. Stát, který by se tím neřídil, ač to bylo v jeho silách se dostával do nevýhodného postavení v politických jednáních. Přečtěte si knihu generála Františka Moravce Špión, jemuž nevěřili, kde jsou stejné principy uváděny i pro činnost tajných služeb.