(...) Sardou nám předkládá temný středověk v takové podobě, v jaké si ji vyobrazuje průměrný kulturní člověk. Jako dobu, kdy vládla církev neomezenou mocí, kdy rozkazy vydával jen ten, kdo měl více síly a vlivu, a hlad a smrt jsou každodenní jevy. Autor pracuje s dobovými reáliemi, a proto se na stránkách objevuje mnoho poznámek pod čarou, která uvádějí zdroj a vysvětlení informace. (...) Právě závěr knihy, autorova pointa, je dle mého názoru vynikající a více než šokující. Kdo čeká klasické rozuzlování, kdy spravedlnost vyhraje na zločinem, ten bude zklamán. Ale právě v tomto nezvyklém závěru vidím taky jeden z kladů a výjimečnost tohoto díla.

(...) Románový příběh začíná v malé diecézi ztracené v toulouském hrabství. Zde se odehraje několik tajemných a děsivých zločinů. Bylo by však omylem v románu vidět jen detektivku zahalenou do středověkých reálií. Autorovou ambicí je postihnout čtivou formou širší obraz středověkého života. (...) Detaily dávného života dodávají příběhu na šťavnatosti a přitažlivosti. Aby čtenář nemusel pro objasnění každého málo známého pojmu či jména listovat ve slovníku, doplňují text poznámky pod čarou. (...) Sardouův román je dalším důkazem, že středověk si pro západního čtenáře uchovává stálý půvab.