Vodní mlýnky

Každé dobré literární dílo by mělo mít osobitou formu i obsah. Podaří –li se autorovi tyto dvě složky dostat do určité rovnováhy, stává se jeho výtvor hodný pozornosti čtenáře. To se podařilo, dle mého názoru, P. Špangerovi v prvotině Vodní mlýnky. Obsah veršů na vás silně zapůsobí. Nezbavíte se pocitu, že je reflexí na skutečné osobní prožitky autora. Text působí přesvědčivě možná i proto, že myšlenky jsou vyjádřeny jazykem prostým, srozumitelným, nepatetickým. Nejsou to ,,veršovánky,, začínajícího autora. Jsou to verše vyzrálé. Dýchly na mne téměř skácelovskou lyričností, zajímavými, neotřelými metaforami. / střízlivý život přitisknutý k hlíně jak křepelka vyděšená / Čtení veršů P. Špangera je čtením uklidňujícím, pohodovým, což v dnešní hektické době je pro člověka přínosem. Útlá knížečka s názvem Vodní mlýnky leží v mé knihovně hned vedle sbírek veršů Jana Skácela. K oběma se budu vracet. Doporučuji , oba básníky, ku přečtení. Z. Mezihoráková

Básnická prvotina šestatřicetitelého jesenického autora. Špangerovo zprůzračnování skutečnosti dodává jeho textům lehce namodralé kontury, v nichž na jednu stranu stačí „jen přimhouřit víčka / a nechat se povívat / hedvábnou lehkostí / pápěří bílého větru...“, ale na stranu druhou v nich „na mrtvých pahýlech uschlých ořechů / dětské šatičky prosí vítr / o slitování“. Jakoby právě onen stálý neviditelný pohyb vzduchu byl autorovi styčným bodem k tvoření.