Zvlčení

Ač se jedná o knihu vřele přijatou obcí literárních kritiků a finalistku Knihy desetiletí, po třetině jsem jí odložil. Hugo Rak v recenzi v LN napsal, že text je napsán úsporně a nepateticky. Osobně to cítím přesně naopak. Styl autora na mě dýchá manýrismem, strojenou lyrikou přefouknutou patosem: „…když pípne budníček, upadne z modřínu kus odumřelé haluze, pod potočním kamenem se pohne pstruží jikra, laň zavětří, dorůstající měsíc se nepatrně zaoblí, větrný poryv uhladí hranu sněhového závěje“. Tento pocit je umocněn sem tam se vyskytujícími otřepanými frázemi, které svou „hloubkou“ způsobují závratě: „Stvořitel asi našel ve vlcích zalíbení, že je nezatížil hloubáním o osudu.“