(...) Hainteny vycházejí z malgašské ústní tradice a svou formou a jinotajným vyzněním nejspíše připomínají japonská haiku (byť jejich délka může být libovolná). Díky zasvěcenému úvodu z pera překladatele, který kromě žánru samého představuje stručně i Madagaskar a jeho dějiny (což je jistě záslužné, vezmeme-li v úvahu, že o čtvrtém největším ostrově na světě česky za posledních dvě stě let vyšlo pouze pět cestopisů a nic jiného), může čtenář nahlédnout i do těch nejskrytějších významů.