(...) Základním impulsem a energií Cervenkova psaní je setkání, náhlá pospolitost totálně odlišných bytostí. Vznikají tak citové portréty, balancující někdy na hranici sentimentality, ale vždy vzdorující chladnému, vykalkulovanému psaní i pohledu na život. A někdy (např. v povídce Smrt toho, který nevrhá stín) je autorův pohled i výraz tak čistý, že to ve čtenáři může vyvolat až sváteční pocit.