(...) Úsporný a přitom výstižný jazyk autorky četných novinových sloupků se nezapře. Čteme tu o meziválečné Praze a dávno zaniklých místech, o lidech dávno zmizelých v toku času, sledujeme pestré osudy mnoha Bondyů generace dozadu, až dospějeme ke zkušenostem, které člověku dává stáří. Čtenář stržený jejím stylem nemá v žádném případě pocit, že je nepatřičné nalézt v jedné knize vedle sebe úvahy o tom, proč mohl někdo přežít Osvětim, a líčení, jak se píše kuchařská kniha a jak je obtížné do ní udělat lákavé fotografie pokrmů.