Smysl pro žánr je kvalitou velkých spisovatelů. Peruánec Mario Vargas Llosa ji s nimi sdílí, i když není a nechce být velký spisovatel: spíše než vize básníka je mu bližší práce „sepisovatele“.

(...) Autobiografické vzpomínky na studia v Limě, na pozdější práci v začínající peruánské televizi či na pobyt ve Florencii prokládá Llosa mystickými pasážemi napodobujícími nekonečný tok vyprávění jakési ústřední postavy v životě roztříštěně žijícího kmene indiánů Mačigengů. (...) Kontrast mezi oběma vyprávěcími liniemi je natolik ostrý, že čtenář má občas nutkání sledovat příběhy jeden pěkně po druhém. Ať už se poddá Llosově logice střídání, a tím jistému prolínání dvou neslučitelných světů, nebo se vydá nejprve stopou autorových vzpomínek a teprve potom se nechá docela pohltit magickým světem mizejícího amazonského kmene, čeká ho dvě stě stran nevšedního čtenářského zážitku.