Dvě básnické sbírky z let 1973 a 1974, v nichž autor navazuje na odkaz katolického a duchovního proudu v české poezii.
Jeho verše jsou závažným podobenstvím o tragickém osudu člověka, který však přes nepřízeň okolností nalézá v sobě mravní odhodlání nepodrobit se vlastnímu údělu a objevovat nové životní cíle a hodnoty. Básně jsou komponovány mistrovským básnickým jazykem.