(...) Vznikla kniha neobyčejně působivá, básnicky obdařená a osobně poctivá, ale zároveň insitní, okrajová, do dnešní rychlé a věcné doby se pro svou niternost a intimnost jaksi nehodící. A znovu trochu oživuje delší dobu se vinoucí obecný spor o podobu současné literatury.

(...) Emigrantský snář, kniha, v níž člověk s jedinečnou zkušeností i viděním, v exotických kulisách a ve vypjatých, osudových chvílích promlouvá ke konkrétním adresátům, je nejcennější tím, že nakonec veškerá její originalita a suverenita ustupují jistotě. Hlas náhle ví, ke komu všemu a s kým vším zpívá, ví, že nezpívá za sebe ani ze sebe, zpívá nespoutaně, ale v souzvuku, z nutnosti i příkazu. Je z něj anonym, který má za sebou i před sebou celá pokolení.