Gertruda a Claudius

(...) John Updike někde vyštrachal prastarou legendu o Hamletovi v díle sepsaném latinsky dánským klerikem nazývaným Saxo Grammaticus.(...) K tomu Updike přidal svůj um a fantazii, Jiří Hanuš to přesně v jeho duchu přeložil, a já měl před očima román-apokryf tak skvělý, že jsem od něj nemohl odtrhnout oči ani srdce. (...) Napsal román tak trochu jako ságu, aby, v přesné chvíli, od ní odstoupil a trochu si z toho udělal legraci. Knížka má 157 stran a mně se tajil dech, co všechno se do nich vešlo.

(...) Updike tak do jisté míry zbavuje Hamleta jeho nejvyšší výsady, jeho mnohoznačnosti a složitosti. Chtě nechtě ho činí poplatným některým moderním interpretacím, v nichž se jeví jakožto slabý, roztřesený neurotik.
Co jistým způsobem zrazuje drama, to ovšem paradoxně prospívá románu. Aniž by tím narušil hodnověrnost příběhu, umocnil jej Updike nepřeberným množstvím náznaků, odkazujících na dialogy ze Shakespearovy hry. Podařilo se mu tak vytvořit živý průhled do předsíně slavné tragédie, jakkoli jsou hlavní protagonisté v knize svými motivy daleko čitelnější, respektive "osekanější".
Román Gertura a Claudius se v knižní produkci rozhodně neztratí.