(...) Samotným studiím předchází a celému souboru se poněkud vymyká Kalistův překlad Florentské kroniky Giovanniho a Mattea Villaniho, tedy jím vybraných pasáží, které se volně vztahují ke Karlově první římské korunovační jízdě a pro niž jsou vedle Karlova dvorského kronikářství velmi cenným pramenem. Naopak v sedmi statích zařazených do oddílu Karlovské studie Kalista analyzuje císařův vztah k novoplatonismu a především k ranému italskému humanismu. Základní problém Kalistova "duchového dějepisu" doby Karla IV. přitom tkví v jeho velmi imaginativním přístupu k pramenům a ve snaze emotivně a prostřednictvím "vciťování" překračovat jejich omezené výpovědní schopnosti.