(...) Coe v knize skvělým způsobem skloubil působivou formu s bohatým dějem. (...) Ne často bývá kniha tak inteligentní a zábavná (nikoli pouze ve smyslu, že obsahuje i několik opravdu komických situací, scén či dialogů, ale že je také zábavná v tom, jak musí čtenář skládat celý příběh po kouskách a odhalovat všechny ty vztahy a spojení), kniha dotýkající se nepovrchně tolika závažných problémů, kniha tak čtivá a umně zkonstruovaná.

Britský prozaik Jonathan Coe (1961) vyvolal největší rozruch svým pátým románem Dům spánku z roku 1997. Dostal za něj různá ocenění.

(...) Dům spánku je velmi hustým příběhem, navíc nevšedně přesně a průzračně napsaným. Nevystavuje čtenáře námaze, nýbrž rozkoši ze čtení. (...) Přestože se román odehrává ve studentském a později intelektuálním prostředí, nelze o něm mluvit jako o ryze intelektuálském čtivu, ale ani jako o satiře na účet intelektuálů. Coe zkrátka toto prostředí neoslavuje ani se mu nevysmívá. A představuje se jako velmi důvěryhodný vypravěč. (...) Podařilo se mu vytvořit nejen postavy z masa a kostí a příběh, v němž se vyvažuje atraktivnost s pravděpodobností, ale i román-fotografii se vzrušivým oparem.