(...) Jan Novák označuje knihu jako "pravdivý román", říká, že se "drží faktů, pokud to jde" a není důvodu mu nevěřit. Bohužel za fakta nejde, neklade si hlubší otázky, skutečnost je buď černá anebo bílá jako u dobrodružné četby. Analogie odvahy a nesporného jednání otce vojáka, jak je líčí v úvodu románu, jednoduše implikuje obdobu povahy a činnosti jeho synů bez hlubší psychologické a společenské motivace.

(...) Sváteční čtenář si bude pochvalovat, jak dobře se to čte, jak má kniha spád, že kapitoly jsou krátké, že se střídají napínavé pasáže s volnějšími, že vše je přehledné a jasné, uspořádané pěkně chronologicky. (...) Zároveň si však častěji čtoucí menšina vzpomene na předchozí tituly a uvědomí si, že se mnoho nového nedozvěděla (nejvíce tam, kde autor sleduje osudy "vedlejších postav"), jen to staré je vyprávěno o něco poutavěji a podrobněji, na mnohem více stranách.

(...) Je zřejmé, že na rozdíl od autorů starších prací o bratrech Mašínových zvládá Jan Novák dobře literární řemeslo - přes svou objemnost kniha nenudí. Podstatnou otázkou ovšem je, zda může Novákův "rodinný mýtus" nějak posunout veřejnou debatu o Mašínech. Přestože autor říká, že předkládá jen fakta a úsudek že si má každý udělat sám, jeho text není nestranný.

„Zřejmě žádný příběh z moderních českých dějin nevyvolává tolik protikladných soudů jako ‚případ‘ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali?“ ptá se text na záložce posledního románu emigranta Jana Nováka, jenž se rozhodl románovou formou zpracovat osudy bratrů Cyrila a Josefa.