Rakouský filozof a teoretik dějin vědeckého poznání Paul K. Feyerabend ve spisu překonává tradiční představu neslučitelnosti teoretického a estetického diskursu a dějiny vědy chápe jako pluralitu stylů, kterou nacházíme i v dějinách umění. Kritika naivní představy o pokroku ve vědě a jejího autoritativního mocenského nároku se mu stává výchozím bodem mnoha provokativních úvah.