Vladimír Franz: Rozhovory

(...) Dialog je místem, kde je možné shrnout, zobecnit, ohlédnout se k základům. Jenže Vladimír Franz nebilancuje; komentuje, nahlas uvažuje, a přitom pokračuje vpřed. A právě to je v celé knize možná to nejpodstatnější: protože text rozhovoru je ze samé své povahy "diskursivní", Franz v něm převádí svou hudební a výtvarnou tvorbu do jiného média; neznamená to, že teoretizuje, nýbrž nejčastěji vytváří diskursivní, to jest jazykem zprostředkovaný ekvivalent hudby a obrazů. (...) Kniha Vladimír Franz: Rozhovory, doplněná barevnými reprodukcemi autorových obrazů a soupisem díla, je příkladná; znovu se snaží založit žánr, dlouhým zneužíváním degradovaný na cosi, co se blíží produktům reklamního průmyslu. Patří k těm mála, které naléhavě připomínají, že rozhovor patří v civilizované části světa k nejuznávanějším, a nikoli okrajovým žánrům.