(...) Tady se ukazuje rozdíl, jenž dělí autory starší generace od jejich mladších následovníků; u Klímy stejně jako u jeho vrstevníků i předchůdců můžeme sledovat v podloží jejich uměleckých projektů pevné hodnotové vědomí, na jehož základě jsou s to zřetelně rozlišit klady a zápory, pravdu a lež, dobro a zlo i krásu a ošklivost. (...) Nicméně - jak se zdá přes tyto rozdíly i přes výhrady vůči jisté ideové návodnosti příběhů platí, že povídky představují v Klímově díle životnější složku než jeho rozsáhlejší prózy, přestože si čtenáři jeho románů asi myslí opak.
HODNOCENÍ LN: * * *