(...) Franzen nerezignoval na úkol popsat složitou pavučinu moderního světa, ovšem vycházel z premisy, že hlavní roli v něm musejí hrát živé bytosti, nikoli mocenské veličiny.
Osudy jednotlivých členů rodiny Lambertových sledujeme v průběhu jednoho roku na pozadí odlidštěné společnosti, jejíž absurdita podtrhuje humornost, až směšnost některých lidských příhod. I když jde o román podařený a autor prokazuje značné humoristické nadání, přece jen to občas zaskřípe. Jako by se Franzen snažil dát do románu až příliš mnoho.

V posledních letech vyhrávají prestižní americké ceny především knihy, které aspirují na označení „velký americký román“. Takové je i Rozhřešení, za nějž Jonathan Franzen dostal v roce 2001 Národní knižní cenu.

Rozhřešení Jonathana Franzena je monumentální, ale lehce zdlouhavé. (...) Franzenovi se povedlo napsat hořkou satiru na poměry jedné průměrné americké rodiny, v níž nikdo není bez výhrady ani kladný, ani záporný hrdina. (...) Rozsah takového díla s sebou nese hrozbu toho, že se čtenář v množství paralelních příběhů brzy ztratí nebo že jej neustálé přeskakování mezi osudy postav začne nudit. Bohužel ani Franzen se tomuto problému nevyhnul. (...) Je to škoda, protože jinak je Rozhřešení pozoruhodnou a vtipnou studií života rodiny, jejíž vůdce a modla se vinou stáří najednou kácí.