(...) V knize Kosti, maso, tekutiny je nejožehavější otázka adresáta. Petr Hrbáč čtenáři nikdy nenadbíhá: ani v básních a povídkách. Někdy k němu bývá přímo bezohledný, ale svou vřelostí a intenzitou výrazu si dokáže udržet pozornost. (...) Doménou jeho vyprávění totiž není ani objektivizující odstup, ani sebezpytný ponor. Je to něco obyčejnějšího, ale dnes vzácnějšího: intimní a otevřené oslovení druhého.