Tibetské umění pozitivního myšlení

Tuto knihu jsem dostal darem a po přečtení několika desítek stran ji musím okomentovat, protože mi nápadně připomněla fikci z pera Lobsanga Rampy, jež zneužívá idealizovaného (a poněkud pokrouceného) obrazu o Tibetu a jeho naukách, jež na západě přetrvává. Aktivity pana Hansarda jsou ve Velké Británii podrobeny větší pozornosti, protože zde jsou dostupnější svědectví jeho bývalých pacientů podporující skepticismus ohledně jeho skutečné kvalifikace. Je velmi nepravděpodobné, že Hansard je tím, za co se ve svých knihách vydává, tedy guruem kvalifikovaným ve vágně popsaném systému tibetského léčitelství. Jím předepsaná cvičení tak mohou být přinejlepším neúčinná, ne-li škodlivá. Díky zlomku poznání, jehož jsem dosáhl prostřednictvím literatury opravdových mistrů tibetských duševních tradic (až na výjimky se jednalo o lidi narozené v Tibetu), mohu zodpovědně říci, že tato kniha je velmi nestandardní ve způsobu uvažování o popisovaných naukách, od nichž se zjevně velmi odlišuje. Pozornost budí to, že Hansard neovládá tibetský jazyk, což by mu znesnadnilo předání bönu jeho učitelem, jež není v tibetské duchovní tradici vůbec znám. Zájemcům o literaturu, která obsahuje praktická cvičení vycházející z autentické tradice Karma Kagjü a je přizpůsobená západní kultuře, doporučuji například Krocení tygra, pod níž je podepsán Akong Tulku Rinpočhe (DharmaGaia, 2005), který je dalek vystupování pochybného Hansarda s pevně stanovenými taxami za konzultační hodiny věnované šíření duchovní osvěty jejíž hlavní devizou je pomoc materiálnímu blahobytu.