(...) Medkovy vzpomínky jsou sice "neurovnané", ale zároveň ukázněné autorovým stylem. Autor s rozhlasovým švihem navazuje jednu příhodu na druhou, ale současně se dokáže jaksi mimochodem dotýkat velkých problémů (jako je například otázka míry "nutné" kolaborace s komunistickým režimem). V knížce najdeme mnoho kouzelných historek i charakteristik významných osob, s nimiž se Medek díky svému rodinnému zázemí a pozdějšímu profesionálnímu působení stýkal.

(...) Rozhlasový, mluvený základ textu je vysledovatelný - jde o přehledné, s espritem a noblesou vedené vyprávění, bez odboček, bez podrobných výčtů, bez obecných úvah či detailních analýz. Postaveno je na příhodách, na stručných charakteristikách, na popsání zásad; na ničem se tu neprodlévá dlouho.