(...) Tomáš Míka své povídky konstruuje propletením zaslechnutého, zahlédnutého a odvážných představ. Na jedné straně jako by se autor vyhýbal psaní o sobě, na druhé straně jako by si v knize plnil své tajné sny. Většina textů ale vyznívá také jako novodobé příběhy s poučením, a tak lze přes všechnu bezmeznou hravost vysledovat rovněž jistý morální postoj. (...) Tomáš Míka si je tedy velmi dobře vědom toho, že samotný "přetlak" sice není samospasitelný, ovšem cucání z prstu k zdařilému výsledku rovněž nevede. Ve velmi dobře stylisticky sepsaných povídkách recept - tedy zlatou střední cestu - na vyřešení tohoto problému zatím úplně nenašel.
HODNOCENÍ LN: * * *