(...) Grafická úprava Markéty Jelenové je vkusně strohá a působí i poněkud starosvětsky.
V mnoha básních tak najdeme zdařilé pasáže, ale i verše, které by bylo lépe nevidět, především rekapitulující pointy. (...) Přesto se chce ve sbírce ještě chvíli listovat a hledat pěkné momenty: "Tma vězněná v pokoji/ je jediným zvířetem,/ které chovám..."

(...) zejména její nevšední obraznost, která svědčí o dobrém pozorovacím talentu, bohaté fantazii, mistrném zvládání jazyka i schopnosti hledat (skryté) souvislosti jevů. Hovořme tedy také o sémanticky nosném rytmování veršů. O vizuálních kvalitách Zedníkových veršů, které se podobají obrazům zastaveného filmového pásu. O ději jaksi na zapřenou se mezi řádky vynořujícím: to, co se před našimi zraky odehrává, je znakem (nápovědí) toho, co bylo smlčeno. O básních sympaticky nedopovězených; aby totiž výsledné dílo bylo vytvořiti až na čtenáři. (...) Neodpustil bych si, pokud bych na závěr své recenze nezmínil, kterak se na kvalitách námi posuzované knížky podílejí střídmé a nápadité (svojí vícevrstevností se Zedníkovými básněmi korespondující) grafiky Markéty Jelenové.

Čtenářům literárního serveru Totem je již delší dobu známa poezie Ladislava Zedníka, jehož prvotina se po různých peripetiích konečně dočkala vydání. Ohlas, který Zedníkovo vyzrálé psaní na Totemu vzbudilo, nesl snad všechny znaky konstituování silné básnické osobnosti. Jeho poezie byla přijímána s obdivem rozumějícím i míjejícím, vyvolala vlnu povrchního epigonství a stávala se opakovaně předmětem různorodého pochybování, při kterém mohla být nařčena prakticky z čehokoli.