Texty polské prozaičky a překladatelky Magdaleny Tulli lze číst neustále znovu a nikdy se nebudete vracet do identického výchozího bodu. Jsou jako poklidně plynoucí řeka, která přijímá pokornou a chápající lidskou bytost, stejně tak však dokážou být jako divoká, rozbouřená voda, která je schopná člověka nekompromisně smést, aniž by čemukoli porozuměl.

Třetí román nešablonové autorky Magdaleny Tulli, autorky, která se vymyká zasazení do kontextu současné polské prozaické tvorby. Debut – Sny a kameny (Sny i kamienie) – způsobil v Polsku v době vydání (1995) opravdové literární pozdvižení. Kniha získala mnohá ocenění – tak hodnotili literární vědci a historikové literární událost, na kterou po mnoho let čekali.