(...) Český čtenář teď s jeho alegorickými Výherci může zažít zhuštění světa na prostoru lodi, napětí, fantaskní výpady do jiných sfér, ale i tajemné prostupování lásek. A pokud není z druhu čtenáře samičího, může "bořit i budovat v té úžasné plastelíně" příběhu a dostat se s Cortázarem až do "zaslouženějšího konce, do méně ubohé smrti".

Cortázarův román Výherci je starý skoro padesát let, což je neuvěřitelné. Jestlipak originál působí na španělsky čtoucí oči dosud tak moderně a hladce jako díky parádnímu překladu česká verze na naše?

(...) Prvním Cortázarovým trumfem je schopnost vytvořit postavy, s nimiž by se čtenář třeba i chtěl přátelit. Ve Výhercích se mu to podařilo vrchovatou měrou - ačkoliv možná López, Medrano a Raúl působí poněkud splývavě. (...) Druhým Cortázarovým trumfem, který vynesl jak v povídkách, tak ve Výhercích, i ve třech nejrozsáhlejších kapitolách Nebe, pekla, ráje, je schopnost prostě vyprávět. Jako by však na tento um plně nespoléhal - ať už proto, že chtěl sám sebe překonat, nebo proto, že jako prozaik, který se v Evropě narodil, dlouho v ní pobýval a nakonec i skonal, byl okouzlen zdejšími experimentálními poetikami.

(...) Text využívá všech dobrých prostředků detektivky (a lze jej možná číst právě a "jen" takto). Ale kromě dění na povrchu se nachází v podpalubí několik dalších rovin, a některé možná kdesi blízko čáry ponoru našeho vnímání. (...) A ještě úvaha takříkajíc z pravoboku: román je starý skoro padesát let, což je neuvěřitelné. Jestlipak originál působí na španělsky čtoucí oči dosud tak moderně a hladce jako díky parádnímu překladu česká verze na naše? Potažmo: nemají nakonec překlady nad originálem, jednou daným, výhodu v tom, že mohou při výkonu své zprostředkovací funkce chodit s dobou?

(...) Výherci, který svou propracovanou strukturou připomíná partii šachového velmistra. Skupinka lidí, kteří vyhráli v podivné loterii výlet na zaoceánském parníku, vyráží k Pacifiku, ale zvyklosti na palubě vládnou prazvláštní - cestující jsou omezováni v pohybu, nevědí, kam se plaví, jaké je posádka národnosti, ani kdo je tu vlastně kapitán. Cortázar pak ze všech stran rozvíjí variace jejich chování, komentuje situace skrze skvělé dialogy i intertextové úvahy pavědce Persia. (...) skvělé předznamenání k autorovým dalším mentálním tajenkám a zkoumání absurdity lidské existence.

(...) Vybroušené dialogy, prolínání osudů, stejně směšných jako uhrančivých, střídání scén, poeticky přeludné vložky samomluv jednoho z výherců, které obohacují knihu o zcela nečekaný, až metafyzický rozměr, o jakýsi román v románu, to vše činí z Výherců jedno z nejpozoruhodnějších děl moderní latinskoamerické literatury. Dílo čtenářsky i intelektuálně náročné, ale o to víc vzrušující a znepokojivé.