(...) S deziluzivním obsahem kontrastuje svěží rukopis, temperamentní hra gest, a zejména inteligentní střih a schopnost vybírat či vynechávat motivy, které k zaznamenání nabízí sám život. Výsledkem je nenucený, zdánlivě spontánní, roztěkaný obraz konkrétní životní situace, v níž se politické poměry i stav civilizace odrážejí nejsilněji pouze mimoděk v přesně odpozorovaných, vtipně vyjádřených detailech.
Jirousova variace na Vaculíkův Český snář vyznívá spíš jako melancholická groteska, jako perzifláž zformulovaná víc dějinami než autorem. Ten ji ovšem uměl oživit vlastní exhibicí, čímž jí dodal zvláštní, ležérně poetický náboj.