(...) Na necelém stu stran čteme strhující příběh plný děsu z časů, kdy, jak je v knize trefně podotknuto, byl „Pánbůh na dovolené“. Simon Wiesenthal byl uvězněn v koncentračním táboře ve Lvově, tedy ve městě, kde před válkou žil. (...) Voják na konci vyprávění totiž prosil židovského vězně o odpuštění, Simon Wiesenthal však odešel mlčky. Později si není jistý, zda udělal správně. (...) Simon Wiesenthal se však s otázkou, „zda měl odpustit esesmanovi, který se mu vyznal ze své viny, zda by mu vůbec někdo měl odpustit a zda by mu také odpustit směl“, později obrátil na třiačtyřicet intelektuálů, mj. na Gabriela Marcela, Primo Leviho či Alberta Speera. (...)Jejich odpovědi rozčlenil do deseti základních typů, jež jsou uvedeny i v českém překladu - problémy s autorskými právy ovšem nedovolily otisknout celé odpovědi. Podstatné pasáže z nich však cituje v doslovu překladatelka Zlata Kufnerová, takže český čtenář není o nic z této nanejvýš pozoruhodné knihy ochuzen.