Fragmenty milostného diskurzu

Roland Barthes

Roland Barthes) (1915-1980). Vystudoval klasickou literaturu a filologii, jeho první kniha Nulový stupeň rukopisu vyšla roku 1953. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin (Nulový stupeň rukopisu) se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii (Mytologie, Základy sémiologie, Systém módy) a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech (Říše znaků, Rozkoš z textu, Roland Barthes o Rolandu Barthesovi), charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora, který v mnoha ohledech dává tušit nový zlom ve vývoji Barthesova díla, které náhle přerušila smrt při automobilové nehodě v roce 1980. Jestliže Barthesovo dílo nikdy nebylo rezignací, je to proto, že tím, o co odjakživa vášnivě usiloval od Brechta k Bataillovi, od Prousta k Novému románu, od dialektických zvratů až k analýze odívání , byl stále znovu začínající pohyb svobody (z nějž se nikdy nemůže stát instituce, neboť existuje pouze v okamžiku svého vlastního zrodu).