Báječný rok

Je zvláštní, že zatím tu reagovaly jen kladně a jen ženy :o). Když si přečteme reakce na knihu zde, je zřejmé, že autorovi báječně vyšel kalkul s tím 'co všechno na sebe práskne', že 'šoking' propíráním choroby postihující intimní partii těla bude fungovat. Autor mě touto další knihou jen o něco více utvrdil v mém podezření, že trpí jakýmisi komplexy, které ho nutí téměř na každé stránce 'skromně' podotknout za co a kolik utratil, přičemž pokud částka útraty byla méně než šestimístná není efektivní ji v knize připomínat. Na každé druhé stránce autor běduje, kolik postpubertálních dívek toužících po jeho objetí (má malá anketa mezi dívkami tohoto věku dopadla takto: 30% neznám, 50% fujtajbl, 20% no má ty peníze, tak možná jo) musel při každé příležitosti odhánět s ohledem na manželku (i když jak sám přiznává jinak by si dal určitě říct...). Samozřejmě i přes veškerou snahu je odhánění občas marné.... Dále již tradičně autor obstránku dští síru a popel na hlavy literárních kritiků (stále asi nepochopil, že jsou to 'kritici' nikoli 'chváliči), což už snad musí každého unavovat a autora i vnitřně stravovat. Ta neschopnost povznést se.... Poslední má výtka se týká neustálých poznámek v závorce. Jinak asi autor není schopen své myšlenky zestylizovat (asi jako já v tomto příspěvku). :o) Shrnu-li to, tvrdím že se jedná o marnou koupi....

Do knihy jsem se začetla z dlouhé chvíle a byla jsem z ní naprosto nadšená. Nejen že jsem ji přečetla asi za tři dny ale navíc mě uchvátila přirozenost a upřímnost autora. Mohu vřele doporučit!

Autorovu knížku jsem začala číst se smíšenými pocity a nevěděla co od ní čekat.Mile mě překvapila a pan Viewegh opět nezklamal. Je sebekritický, sebeironický a obdivuji co na sebe vše prozradil. Myslím že se ještě více přiblížil svým čtenářům.

Poté co jsem přečetla spoustu recenzí a článků o arogantním 'sukničkáři' jsem od knížky moc nečekala. Možná směs chvástání a úchylných historek. Tak omyl vážení. Velmi rychle jsem se s deníkovými zápisky sblížila a často smekala poklonu předtím,co všechno si na sebe Viewegh dovolí prásknout:o) Knížku jsem zhltla, dlouho trávila a pak si uvědomila, že i Michal Viewegh je jenom člověk.

Tak do téhhle knížky jsem se začetla se smíšenými a lehce odmítajícími pocity. Každopádně po několika stránkách jsem změnila názor a četla až do konce jedním dechem. Důvod, proč jsem ji začala číst byl asi ten, že mne zajímal svět z mužského pohledu, o to víc, že tím mužem je známý český spisovatel. Občas jsem se musela smát a občas jsem byla dojatá k slzám. A občas jsem si říkala, ano, to je přesně ono, tak to mám i já. Za Báječný rok díky, pane Vieweghu, vřelé díky.