(...) Jedna kratochvíle za druhou: texty jsou brilantně stavěné - dramatické i vzdušné zároveň, tematicky vsazené do všedních kontrastů lásky a smrti, rodičů a dětí, naplněné a nenaplněné touhy. Přesně v duchu autorovy úvodní klasifikace "sedmilhářů", jejichž stylistická cvičení prý závisela na "různých fázích podroušenosti, fanfarónství, šílenství, trpitelského lidství nebo černého humoru". (...) Kniha ale skončí a čtenáři v hlavě zůstanou separátní obrazy - každý je specifický a ke každému má spisovatel vztah. Jenže ve kterém z nich máme hledat spisovatele? Nehrozí tomu, kdo má vztah ke všemu, že nakonec nemá vztah k ničemu? I když jde jenom o kratochvilnou knihu