(...) Já si vylepšuji skóre každodenního boje se životem čtenářským potěšením a zatím to funguje. Jedno z těch nejpříjemnějších mně v poslední době připravil Tomáš Míka ve sbírce Deník rychlého člověka. Většinu básní sice znám, ale součástí knihy je i oddíl nazvaný Chybová hlášení. Míka dal ctěnému čtenářstvu všanc svoje nápady, nejstřeženější a nejintimnější tajemství tvůrce; dříve, v dobách, kdy písmo bylo klíčem k tajemství, se zapisovalo kódovaně a bylo ukládáno na tajné místo. Autor ale, místo aby pragmaticky čekal na vhodnou chvíli, kdy je nápad probuzen, obalen masem, šlachami a kůží, aby mohl vstoupit na jeviště a dobývat svět, otevírá archivy a vysypává jejich náplň ven.