(...) Hadi a náušnice se nesou ve znamení bolesti a rozkoše, kterou působí. Rui touží po hadím jazyku, protože utrpení z postupného zvětšování otvoru v jazyku jí připomíná, že je stále naživu. Sebepoškozování je pro ni cestou k pochopení vlastního já. (...)Přes odmítání společenských konvencí se Kanehara nevzdává bohaté tradice japonské literatury. Motiv draka převzala ze starobylé japonské legendy o malíři, který maloval na zeď chrámu draka. Vždy když mu domaloval oči, drak ožil a odletěl. Krátkou zmínkou v textu se Kanehara hlásí i ke zmíněnému Akutagawovi. Výsledkem je přitažlivá kombinace tradičních motivů a hodnot zběsilého životního stylu mladých. Je dobře, že si současná japonská literatura našla cestu i k nám.

(...) Kaneharová je odbarvená japonská panenka, která miluje piercing i kabelky od Vuittona, od jedenácti přestala chodit do školy, od patnácti žije s milencem, několikrát se pořezala… a píše o tom. Bez servítků a úspěšně, hned prvotina vydala na prestižní literární cenu Akutagawa šó a zabodovala i u čtenářů.