Publikace se věnuje zvukové stránce jazyka mluvčích, kteří mají stejný nebo odlišný mateřský jazyk. Autorka zkoumá, v čem se shodují a liší prozódie češtiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny. Nejprve se věnuje obecným prozodickým pojmům, připomíná psychologické pojetí emocí a postojů a popisuje neutrální vyjadřování přízvuku, intonace či tempa...