Román Nahý chleba současného marockého autora Muhammada Šukrího (1935-2003) vděčí za svůj úspěch u širokého publika jinému marockému spisovateli, Taharu Ben Jellounovi. Ten totiž Šukrího román z jeho rodné arabštiny přeložil do francouzštiny, díky čemuž Nahý chleba v roce 1981 vyšel ve Francii, která má tradičně k severoafrické literatuře blízko. Kniha se ve Francii stala velkou událostí.

Jen samotná osoba Muhammada Šukrího a okolnosti vydání jeho prvotiny Nahý chleba stačí na to, aby se čtenář o knihu začal zajímat, byť ještě netuší nic o jejím obsahu.

(...) Šukrí každým slovem útočí na smysly. (...) Mnoho knih má dnes šokující obsah, ale ten je přitom nudný jako včerejší noviny. Šokovat prostě nestačí, literatura potřebuje velké téma. Šukrí ho od začátku měl, třebaže mu to nikdo nemůže závidět. Jenže to je právě zázrak umění: dokázal proměnit vlastní noční můry v obrazy, ve kterých je život krásný, strašný a osudově přitažlivý.

(...) Šukrího Nahý chleba je kvalitní, víceméně nepolitické dílko s erotickou tematikou, které obstojí i ve srovnání s vynikajícím souborem erotických povídek haitského autora René Depestra Chvalozpěv na ženu zahradu. (...)Vzhledem k tomu, že ve srovnání s ostatním světem u nás vydávání hodnotné erotické literatury silně pokulhává, je Šukrího Nahý chleba oceněníhodným nakladatelským počinem.

(...)V krátkých větách a věcným, syrovým stylem Šukrí vykresluje svět pokročilého zmaru a bídy, v němž se potácí spodina marocké společnosti. Nevyžívá se v popisu násilností a sexu, ale ani se nezdráhá podat o nich úplnou, jakkoli strohou zprávu. Lakonickým jazykem vrší obraz na obraz, jedna událost střídá druhou, jako by ta předchozí už zpětně neměla žádný význam(...)Šukrího Nahý chleba je z děl, která dokážou šokovat, ale i uhranout, z děl, jež i přes svou drsnost, citelnou na první pohled, v sobě mají očistnou sílu. Rázné upozornění, abychom se začali více zajímat i o arabsky psanou literaturu Maghribu.