(...) Vyzrálost téhle sbírky (vydané stejně jako obě předchozí v nakladatelství Dauphin) je přinejmenším dvojí: jednak v soustředěném a tlumeně přesném proklínání města, které je básníkovi nasládlou pastí, jednak v užaslém nacházení letmých zázraků všednosti. Oba tyto póly se navíc přirozeně střetávají v Janotově zdánlivě nepoetickém jazyce.
Nadto je možné sbírku Praha zničená deštěm vnímat i jako svébytný soukromý bedekr divišovské vzteklosti a podivínsky smutné pokory k jevům, které se ještě dají koutkem oka zahlédnout

(...)Praha zničená deštěm upomíná na autorovy starší texty jen výjimečnou schopností zaostřit na podstatný detail a nově a výstižně pojmenovat úkazy, které - ač výmluvné a příznačné - méně zjitřené imaginaci unikají. Precizní kompoziční výstavbou, kompaktním uchopením tématu, originální a účinnou metaforikou a odvahou v pojmenovávání se však tato kniha ocitá ve vyšších polohách, odkud už se lze směle rozhlížet po krajině české poezie.