(...) Jonathan Safran Foer stvořil výtečnou knihu. Něco tak k nevíře vtipného a dojemného a zároveň příšerně inteligentního a důležitého jsem nečetl už několik let.

(...) Foer zachycuje duševní vesmír malého chlapce řadou narativních postupů a Podanému se je daří opět skvěle překládat do češtiny, takže z originálu se v překladu neztratil ani akcent. Prostě měl Foer v češtině štěstí na překladatele.

(...) Ptáme-li se tedy, čím je nový Foer novátorský, pak především odvahou k obrodě tvaru, z níž bude těžit i literatura mimo židovskou enklávu. Umí být dojemný, rozmáchlý i zaumný - a současně platí, že je tak dobrý jako nejslabší místa románu.

(...) Originalita formální stránky románu je ostatně nepominutelná. Knihu ilustrují černobílé fotografie, které s umanutou dětskou naivitou zdvojují a zhmotňují Oskarovy představy a vjemy. (...) Stejně přesvědčivý je ale Foer i bez berliček formálních experimentů. Prosté a úsporné líčení osudného zářijového dne z úst Oskarovy babičky patří k vrcholům knihy. (...) Foerova schopnost evokovat zraněné, o vyrovnanost bojující dětské nitro, je obdivuhodná a nový román představuje druhý zásadní počin nadmíru talentovaného autora.
HODNOCENÍ LN: *****

Nesmírně nahlas a neuvěřitelně blízko je román s nádherným lidským příběhem. Ač formou postmoderní, nikdy nesklouzává do pastiše, ani s ním spojené ironie. Je upřímný, dojemný, hluboce lidský, ale ne kýčovitý ani citově vyděračský.