Jako chlapce by mě zastřelili ...

Když jsem knížku'Jako chlapce by mě zastřelili...'brala do ruky,trochu jsem se bála popisu krutostí,ale chtěla jsem příběh znát.To jsem ale vůbec netušila,že se mnohokrát i usměju a budu obdivovat povahu autorky nejen v kapitolách z dětství,ale i ze zajetí.Až po přečtení této knihy jsem získala jiný postoj k Lidické tragedii.Za mého dětství byly Lidice tragedií podávanou tak,že byla odosobněná.Díky knize paní Skleničkové mám k té události mnohem citlivější vztah. Upřímný dík za to,že autorka popsala události zřetelně,ale bez pitvání se a zoufalého popisu krutostí.I když si je čtenář má z čeho představit. Ještě jednou děkuji za vytvoření lidského obrazu o Lidických událostech.Po přečtení knihy jsem byla moc ráda,že jsem se do čtení tohoto příběhu pustila.

Po přečtení této knihy považuji za svou povinnost upozornit na tuto vynikající publikaci. Je to velmi potřebná kniha i pro generace všech dětí a mládeže, které nemohou dnes už chápat dobu, kdy ku příkladu pro poslech „cizího“ rozhlasu, či jen po vyslovení vlastního názoru, mohl následovat trest smrti, v „lepším případě“ uvěznění v koncentračních táborech. Na dnešní generaci mladých se v současné době soustřeďuje nepřestávající lživá propaganda zpochybňující nacistické zločiny za 2. světové války.
Jaroslava Skleničková, s pohledu nejmladší lidické ženy, lépe řečeno spíše nejstaršího lidického dítěte, v knize podává čtivé, nezpochybnitelné svědectví, a to nejen o lidické tragedii.
Nesoustřeďuje se pouze na dobu věznění v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se z ničeho nic ocitla spolu s matkou, sestrou a lidickými ženami, aniž by tušila proč. Neměla vůbec žádnou představu o tom, co ji vlastně čeká. Netušila, co se stalo s kamarádkami či ostatními dětmi, ani s jejím otcem a ostatními muži z vesnice i stejně starými chlapci jako byla ona. Nejen to, nevěděla také, že je odsouzena na doživotí.V knize se věnuje i době dětství a životu po osvobození, což umožňuje přiblížit lidickou tragedii z pohledu dítěte v kontextu jednoho lidského života, ale i sílu lidské solidarity a nezdolnou vůli k životu.
Text je chronologicky rozčleněn do tří základních kapitol: Dětství, Vězeň 11788, Trpké úsměvy svobody. Součástí knihy je i obrazová příloha, v níž jsou autentické barevné a černobílé fotografie z rodinného archivu včetně zachovaných dobových dokumentů a předmětů.
Knihu je možno doporučit jako důležitý, mimořádně vhodný zdroj informací, který významně přispívá též pedagogům a historikům proti zpochybňování a překrucování nacistických zločinů.

Čtivé vyprávění nejmladší z vězněných lidických žen. S velice jemným nadhledem líčí autorka své životní osudy od dětských let do 'důchodu'. Detailní vzpomínky na život v koncetračním táboře Ravensbrück, kde jako šestnáctiletá dívka prožívá své dospívání, doplňuje vyprávěním o lidské solidaritě a životním optimismu, který je prodchnut celou knihou. Právě pro tento pohled se kniha paní Skleničkové přečte jedním dechem.