(...) Preciznost Luhmannovy práce s pojmy z mnoha oborů i jeho snaha rozpracovat univerzální teorii společnosti plnou jeho vlastních pojmových inovací klade silné nároky na čtenáře i na jejich ochotu nechat se pohltit často na první pohled bizarní dikcí textu. Není však důvod k předčasné rezignaci. Mohl-li Siegfried Kracauer doporučovat číst Kantovu Kritiku čistého rozumu jako filozofický detektivní román, my můžeme právě tak Sociální systémy číst jako sociologický sci-firomán, neboť, jak je z Luhmannovy analýzy (současného) komplexního „depersonalizovaného“ světa zřejmé, žádná taková společnost, jež by odrážela strukturu jeho teorie (zatím?) neexistuje.