(...) Ačkoliv Schapiro zdůrazňoval vliv společnosti na umělce a dílo, ironizoval mechanistické pojetí dialektiky dějin umění; ostatně nikdy se nenechal spoutat jedinou teorií. Všechny vlivy, které přijal - ať to byla Boasova teorie kultury, psychoanalýza, existencialismus či fenomenologie -, vybrousily jeho přesný výklad o další fasety.

(...) V mistrných analýzách mimo jiné dával do souvislosti práce raného křesťanství s arabskými vlivy, ale také nově nahlížel moderní avantgardu a abstrakci. (...) Milým dárkem českým čtenářům je dodatek: Schapirova krátká glosa o Josefu Šímovi, která končí slovy: Neznám jiného malíře, jenž s takovou čistotou a důsledností zachovává kontemplativní postoj, jaký známe spíše díky básníkům než malířům.

(...) Zájemci tu však najdou řadu statí, které patří k základním kamenům moderní uměnovědy, ať už je to třeba studie o uměleckém stylu, o Courbetovi, o Robertu Campinovi nebo o Seuratovi. Srp jako znalec díla Josefa Šímy výbor obohatil i dodatkem, v němž se Schapiro vyznal ze svého obdivu k velkému českému malíři. Škoda jen, že u některých studií kvalita českého překladu občas komplikuje logický výklad, což poznamenalo třeba slavnou stať O estetickém přístupu v románském umění.