(...) Antologie Jak se učil vítr číst je koncipována s rozvahou a evidentním citem. Jednak pro tematické řazení textů, v nichž čtenář přechází nebo přeplouvá po rozmanitých vodních plochách od zvířecí říše a venkovské krajiny k městskému prostředí, konkrétně ke škole a bytu, obývanému jak oživlými předměty, tak pomyslnou didaktickou pyramidou dítě–rodič–učitel. A jednak pro četnost poetických odstínů samotných básní, a to s vědomě přijatým rizikem, že ne všechny polohy je možné kvalitativně srovnávat. (...) V zákulisí se už ovšem šušká, že projekt se v nakladatelství Dauphin dočká pokračování: tedy nechť je alespoň tak dobré jako titul Jak se učil vítr číst...