(...) Označení eseje není bez problémů. Tournierovy miniatury jsou "pokusy o něco", čímž vykrývají etymologii slova esej, ale nejsou to žádná podrobná pojednání, jak by někdo očekával. Jednotlivé kousky se mnohem víc podobají fejetonům ze sobotních novin, které ovšem z českého tisku spíše vymizely. (...) Podobně jako u Barthese také v Tournierově psaní se na povrch derou spodní proudy, které tvoří síť společenských přesvědčení a stereotypů. Autor je poodkrývá, pomáhá jim na světlo, a nakonec je obohatí novým natočením, někdy velmi neočekávaným ("Nenávist k penězům není než maskou nenávisti k sexu.").

(...) Ve svých esejích je Michel Tournier rovněž osobní - nabídne příběh z dětství, podotek své sestry, vyprávění o přátelích... Tento osobní tón je stejně jako všechny další komponenty esejů citlivě odvážen - autor se sobě nevyhýbá, ale zároveň také netrpí hypertrofovanou sebestředností. Michel Tournier se tak ukazuje být mistrem rovnováhy, jeho směs je dostatečně hutná, obsahuje všechny přísady nutné pro výrazné dílo, ale s žádnou z nich se zas zbytečně „neplýtvá“. Vše je tu podřízeno celku, který není samoúčelný, ale (jakoby jen tak mimochodem) říká cosi podstatného (pr)o bytí člověka na planetě Zemi.
HODNOCENÍ LN ****