(...) Hutná a krutá kniha, která čtenáře pohltí až syrovou emocionálností, se snaží vyhnout moralizování. A přece se nad tímto téměř banálním příběhem, jako vystřiženým z každodenní černé kroniky, vznášejí otázky o stavu společnosti. Utrpení dvou lidských bytostí, které zdaleka nemá jen fyzický rozměr, totiž nekončí jen nočním násilím. Promění se v pomluvu, kterou šíří sousedé, promění se v senzaci, kterou šíří bezcitná média, promění se v nemilosrdnou lež, jíž si svou dokonalou pověst (a patrně i ješitnost) utvrzuje obhájce útočníků. Štvanice nekončí, jen se mění její forma