Fotogenie Identity/ The Photogeny of Identity

Anotace

Globalizace rozněcuje stále naléhavější otázky o povaze člověka, popřípadě národa. Právě proto je Fotogenie identity / Paměť české fotografie první výstavou obecně prospěšné společnosti Pražský dům fotografie - Prague House of Photography, o.p.s.Koncepce Fotogenie identity se liší od klasických výstav představujících co nejširší spektrum toho, co se ve fotografii dělo ve vymezeném čase na určitém území. Východiskem byla snaha naznačit různorodost identity, předvést charakteristické jevy tak, jak se ve XX. století promítly do záběrů jednání obyvatel českých zemí. Nešlo o prvoplánové "ikony", ale o zviditelnění neviditelné historie, o způsoby, jimiž se zachycování paměti otiskovalo do citlivé vrstvy fotografického filmu.Určujícími souřadnicemi zkoumání minulých událostí jsou prostor a čas. V našem případě je prostorem Česká republika, jejíž podstatná část zaujímá stejné území jako kdysi, za prvního českého krále. Časový záběr výstavy se odvíjí hlavně od roku 1918, kdy se zúročily snahy obrozenců "nacionalistického" XIX. století: český národ vytvořil suverénní stát. Druhá hranice výstavy souvisí se vstupem České republiky do Evropské unie. Tehdy se naplnily tužby XX. století: být rovnoprávnou součástí Evropy a světa obecně.Publikace nabízí práce 31 autorů. Každá vypovídá o zvoleném tématu pro svou dobu i žánr natolik příkladně, že pomáhá udržet meze únosnosti průřezu. Uspořádání preferuje členění tematické před chronologickým v šesti skupinách: Podoby sebevědomí - tedy osobností (i zdánlivě bezejmenných lidí z projektu Český člověk) reprezentujících ideální, skutečnou (či dokonce skrytou) podobu obyvatel českých zemí; Zlom epochy - fotografické cykly spjaté s nejšílenějším konfliktem v dějinách lidstva, s druhou světovou válkou; Reminiscence - kapitola vycházející z předešlé a dotýkající se staletého soužití židovského národa s českým; Terény domova - část dokládající, že národní identitu stále svazujeme s místem, kde žijeme; Obrazy existence - nejobsáhlejší oddíl výstavy pohlížející na každodenní život s radostmi i strastmi druhé poloviny minulého století; Monoskopy - závěrečná reflexe znázorňující současný svět symboliky.