(...) Číst Trocchiho je požitek. Projevuje se jako básník nehledaných metafor a přirovnání i jako ukázněný vypravěč, který dvěma třemi větami vystihne charakter postav. Nihilismus v jeho tvorbě nespočívá v nenávisti vůči společnosti, ale v tom, že se jeho hrdina systematicky snaží rozplynout v nicotě - dosáhnout pomocí drog, jak říká, klidu výchozího bodu "za smrtí".

(...) Vedle svých myšlenek a newyorské feťácké a promiskuitní (i homosexuální) přítomnosti se Necchi v poznámkách rovněž vrací do rodného Skotska, do doby dospívání. Pasáž o otcově dvacetileté nezaměstna(tel)nosti a jeho manickém lpění na uklizené koupelně patří k vůbec nejdojemnějším a také nejsilnějším pasážím knihy. (...) V poznámkách ke stvoření zrůdy, jak zněl jeden z uvažovaných titulů tohoto románu, se Trocchi ukazuje jako nanejvýš citlivý a moudrý pozorovatel, zdaleka nejen dobové newyorské atmosféry.
HODNOCENÍ LN ****

(...) Navenek se dílo tváří jako autobiografický román, zároveň je to však filozoficko- literární esej, místy i báseň v próze, literární experiment, psaní o psaní. (...) . Je to krutá četba, zároveň místy velká literatura, místy svědectví zmaru, ve výsledku výplod člověka "který zešílel z toho, že se vůbec ocitl v dějinách", řečeno slovy autora. Ale to je jen jeden z pohledů - autor jich má vždy po ruce víc, jen on sám jako by se chtěl ze všeho dění vytratit. Tak, jako se vytratil ze života a jako byl blízek tomu vytratit se i z literatury, přestože jeho knihu už dávno oceňoval nejen jeho přítel Samuel Beckett, ale i další spisovatelé, jako byl Norman Mailer či básník Allen Ginsberg.