(...) Sbírku Rosa definitiva považuje český a portugalský spisovatel, režisér, spoluzakladatel deníku Mladá fronta za svou poslední básnickou knihu. Verše prozařuje čistota vztahování a vnitřní oproštěnost.

(...) Listopadovy polétavé básnické meditace čas od času protne podivuhodná "kuchyňská" věcnost, která v nečekaném kontextu paradoxně nabude rázu až metafyzického znamení. V básni zmiňující cizinu, anděla či závrať se náhle vynoří "těsto tenké jako na závin". Jinde "droždí zdvihá poslední město". V dalším textu se mouka sype na zrcadlo... Listopad je básník velmi smyslový, ale smysly pro něj hned znamenají vhled do podstaty, vztažení se k abstraktnímu přesahu.

(...) Vždyť kdo dokáže s tak nesnesitelně lehkou hravostí, smrtícím vtipem i vážností psát v "post-kmetském" věku svěží - i milostné - verše, které nepůsobí směšně, ale důstojně? Snad právě jedině Listopad se svou obtížně zařaditelnou poetikou, jíž je vlastní melodická i řečová spontaneita, zpěvnost a lehce groteskní pohled na bizarnosti všedních jevů. Především ty se totiž pro básníka stávají "žitou" poezií.