Druhý díl humorně pojednává výchovu batolete z pohledu toho, jenž má situaci ve skutečnosti pevně v rukou: batolete samotného. Sotva si rodič zvykne na skutečnost, že jeho miminko, na které se tolik těšil, není až tak rozkošné, jak si bláhově maloval, a sotva si začne (naivně) myslet, že to se svou ratolestí „umí“, vytasí se prevít s novými zbraněmi: naučí se mluvit a chodit.