(...) Nikde ale výtvarně neexhibuje a jeho kreslířská zručnost je vždy ve službách vyprávění příběhu. Grusovy postavy jsou stále v pohybu, je zjevná autorova inspirace filmem a jeho dynamikou. Při kreslení ani dokončování jednotlivých polí nepoužívá počítač a má natolik jistou ruku, že i texty dialogů vpisuje ručně přímo do originálů, což mu umožňuje odstupňovávat také vizuálně jejich emocionalitu. (...) Paralela mezi Kájou Saudkem a Jiřím Grusem pak má i hlubší podstatu - pro oba dva je komiksová forma nejpřirozenějším způsobem, jak reflektovat okolní realitu a jak definovat své vlastní místo v ní. Zatímco jiní psali milostné básně, Saudek kreslil svým láskám fragmenty surreálných komiksů. A podobně je i na Jiřím Grusovi patrné, jak skrze komiksová pole cedí svůj vlastní život a potom jej pečlivě zkoumá.