Dreyfusova a Rabinowova práce je všeobecně považována za nejucelenější a pravděpodobně dosud nepřekonanou práci o díle Michela Foucaulta. Ve své analýze Foucaultova díla se autoři nevyhýbají žádnému z podstatných či problematických témat a pečlivě zkoumají hlavní rysy jeho různorodého, inspirativního, ale mnohdy obtížně pochopitelného zkoumání.