Kniha současného polského spisovatele Jerzyho Pilcha (nar. 1952) U strážnýho anděla (2000) by se z hlediska tematického dala zařadit k dílům zabývajícím se alkoholovou závislostí. Takových děl je ve světové literatuře řada – těch, v nichž podlehnutí alkoholu není jedním z motivů, nýbrž tématem ústředním, ba jediným, je ovšem výrazně méně.

(...) U strážnýho anděla je název hospody, kam vypravěč Jurek vždycky po propuštění ze záchytky zapadne, ale andělé strážní jsou i sestry v protialkoholní léčebně, kde si při své osmnácté "stáži" píše prožitkový deník. Pokud jste abstinenti, položte si s Jerzy Pilchem otázku: Proč většina lidí nepije? Jaké k tomu mají důvody? A pak snad oceníte i ironii a nadsázku tohoto traktátu o závislosti, který zručně balancuje na hraně autobiografie a literární fikce.

(...) Próza tematizuje boj s alkoholismem, sugestivní autentický námět, který vždy účinkuje i vlastní váhou, pokud jako zde můžeme nevymyšlenost přímo hmatat. Anatomie vlastního excesivního pijáctví, jeho rodových kořenů a martyria opakovaných pobytů v léčebně autor artikuluje pomocí fantaskní optiky a slovních klauniád

(...) U strážnýho anděla je próza, která se velmi těsně dotýká základních věcí lidského života. Humor, nadhled a hravost Jerzy Pilch neužívá proto, aby něco nepříjemného obcházel, ale naopak, aby se vyhnul vytváření směšně patetického obrázku o tíze pozemského bytí. Vypravěč románu si o sobě nic nenamlouvá, ale přitom ani nezavaluje lavinou sebestředných vět.

Vypravěčem knihy je alkoholik. Polský alkoholik, jak kdysi prohlásil můj profesor Leszek Kolankiewicz, je velmi specifická kategorie. Polský alkoholik je imitatio Christi, čili Kristův následovník, a alkohol je pro něj křížem, který s sebou vláčí...